Domů > Různé > Stromovka 2018

Stromovka 2018

Drandit do Stromovky jsme vyrazili i letos.

Tentokrát neprobíhala na webu tak intenzivní rekrutace jezdců jako jindy. O to více se pokusíme přiblížit přípravu na samotný závod a jeho samotný průběh.

Po předchozích výsledcích 321,6 km v roce 2014, 451,2 km v roce 2015 a 470,4 km v roce 2017, týmový management usoudil, že nazrál čas vyhlásit útok na 500 km. Pesimista by mohl namítnout, že v sudých letech máme horší, případně přímo nulové výsledky (2016). Nicméně meta pětiset kilometrů byla podložena racionální úvahou, opírající se o zkušenosti z loňské pětihodinovky v Habartově, kde jsme zjistili, že na koloběžce opravdu záleží… Pro letošní start se tak počítalo s Yedoo Wolferem a velkým Mibem Revoo.

Taktéž jsme upgradovali z vojenského stanu na kempingový, který má navíc oproti předchozímu mnohem lepší aerodynamiku, což se dost možná promítlo i do našeho ježdění, ale nepředbíhejme…

V neposlední řadě jsme rozhodili sítě s cílem posílit jezdecký tým. Nalákat se nakonec podařilo čerstvou krev v podobě Lindy a Jirky T., kteří dohromady odjeli 140 km, což umožnilo rozložit zátěž mezi více jezdců a zřejmě díky tomu i zrychlit. Ovšem poslední týdny před startem úplně optimistické nebyly. Jirka si pochroumal žebra, zranil se Láďa a co je nejhorší, Lukáš chytá na poslední moment rýmičku (jde o jeho vlastní slova:) A problémy měli i další.

Na startu se scházíme Roman, Radek, Jirka (žebra dal do kupy) a já. + Romanova kamarádka, která pomáhá se stavbou stanu.

Protože stavba stanu není moje oblíbená disciplína, přicházím s geniální strategií: Závod rozjedu spolu s Jirkou, abychom ostatním stájím ukázali ramena a srazili jejich ambice.

Start probíhal následovně:

Plán celkem vychází. Stan úspěšně stojí a po hodině jízdy se přetahujeme o první místo s loňským vítězem, týmem Grassel. Nutno podotknout, že konkurence byla letos drobet slabší. Na startu se objevilo jen deset týmů oproti běžným patnácti. Akce se na poslední chvíli přesouvala z května na červen a nebyla propagovaná na koloběžkových serverech. Ovšem dle slov organizátorů, se akce příští rok možná přesune do Divoké Šárky, což by mohl být nový impulz pro závod jako takový.

 

Postupně se trousí další jezdci: Milan, Anička, Roman, Jarda. A je tak spousta času dojít si na véču do nedalekého Slamníku. Klábosí se, hrajou šachy… a postupem času dospíváme k názoru, že Mibo Revoo jezdí líp než Yedoo Wolfer, přeci jen 28/28 je více než 28/20 (pro nekoloběžkáře – lomítko neznamená „děleno“, ale velikost předního a zadního kola v palcích) a setrvačnost velkého Miba je tak prostě někde jinde…

Ukázka střídání – elegantní a rychlé v podání Josefa a Michala:

a další střídání – dvoukolobkové – Roman a Linda:

Tý vole, á!

Napínavé – Josef a Jirka:

A sehraná rutinní dvojka Jirka a Michal:

V celkovém pořadí se přetahujeme o druhé místo s týmem UFO, zatímco Grassel už má pár kol náskok.

S nastupující nocí se náš tým omezuje na čtveřici Jirka, Jarda, Radek a já. Kluci se už dopředu aktivně nahlásili na celou noc, zatímco já si kolobku rezervoval pouze do dvou do rána 🙂 Každopádně už teď je jasné, že to bude větší pohoda než vloni, kdy jsme noc odjezdili ve dvou s Jardou a vždy se k nám někdo na čas přidával do trojice. Od půlnoci do dvou jezdím každé druhé kolečko, aby na kluky vycházelo jen každé šesté. A pak už jen vysněný spánek…

Zjišťuju, že jsem si zapomněl kartáček a pastu a ukazuje se, že touhle věcí tu nedisponuje nikdo, asi jsem holt moc velká fajnovka… Horší je, že čas běží a mně se nedaří zabrat. Nakonec před čtvrtou vylejzám ven a přidávám se zpátky ke klukům. Nakonec zkušenost z loňska říká, že spánek časem přijde, takže o nic nepřijdu 😉 Každopádně i necelé dvě hoďky ležení ve stanu byly příjemným odpočinkem, zatímco kluci jsou už dost zdrchaní. Kroužení každého z nás se redukuje na rutinu:

Odkroužit kolečko, dojít si ho zapsat, napít se, případně něco zakousnout a na 15 minut se hibernovat na karimatce.

Snažím se vlít týmu energii do žil a tak připomínám, že v pět už dorazí Paprsek a přitom doufám, že zapomněli, jak jsem jeho účast glosoval s tím, že moc velkou posilou nebude… Paprskovi věřím, hlavně jeho punktuálnosti. Jenže bohužel… 5:00 a jeden z duchovních otců našich účastí na Stromovce pořád nikde. Přiřítí se až kolem čtvrt na šest. Na tým evidentně dělá dobrý dojem (první kolečko na Wolferovi za 6:50), takže do Paprska investuje důvěru a odebírá se v rychlém sledu spát… Poslední Jarda – s nadějí čekám, že tam jenom loví jídlo, ale on ne a ne vylézt – prý mi říkal, že jde spát a byl příjemně překvapen, když jsem mu to nezakázal 😉

A opět je z toho každé druhé kolečko. Paprsek bere Mibo… a vystřihne 6:20! Asi tam nějaký rozdíl opravdu bude, když je potvrzen koloběžkářem, která má z nás všech naježděno suverénně nejvíc. Kroužíme asi hodinu a únava začíná vítězit nad ješitností – připravuju se Paprska požádat, aby začal jezdit dvě kola, když v tom se nečekaně zjevuje Roman! Přitom byl objednán až na osmou. Okamžitě se vydává na trať. Svěřuju se Paprskovi, jaké jsem měl plány a on se směje, že se chtěl s dvěma kolečkama sám nabídnout 🙂 Konečně je čas ponořit se do říše snů…

Vylézám po deváté a všichni už jsou na nohou. Přibyla Linda s koláčem, po kterém se jen zaprášilo, a taky Jardův kamarád Pepa. Ten měl cestu kolem, protože šel na jakousi výstavu do Holešovic.

Pořadí týmů už se moc nehýbe. UFO na nás má náskok 2 kol, ale třetí místo vypadá loženě, protože čtvrtí v pořadí jich ztrácí asi šest.

Nikdo z nás toho moc nenaspal, tak vyrážíme aspoň na Slamník a necháváme vše na dvojici Roman, Linda, která je záhy doplněna Milanem. V restauraci, kam se tentokrát přidal i Jarda s Jirkou, si slečna pamatuje, co jsme měli včera, takže domluva je jednoduchá… Když se vracíme zpět na trať, tak už se krátí Romanův čas. Pracovní povinnosti si ho zavolaly. Odjíždí a vypadá svěže. Uvědomuju si, že stejně svěže vypadal, když odjížděl v pátek. Budeme ho příště muset víc vytěžovat 😉

Zbylo nás šest a poctivě se točíme. Přichází Zdeněk, pěkně v džínách, takže vypadá spíš jako týmový mechanik. Pak si Jarda vzpomene na Bulu. Ten mi úplně vypadl z hlavy. Asi za hodinu doráží… Koloběžka ho nechává v klidu, ale šachové partičky si užívá naplno.

Už je jasné, že 500 km hravě překročíme, ale vždy je o co soutěžit. Snažíme se prokalkulovat časy, aby nám vyšel poslední průjezd těsně před pátou. K tomu, aby vše vyšlo výrazně přispívají Milan s Jirkou, kteří i v samém závěru závodu dokážou zajet časy kolem 5:30! Trochu méně k tomu přispívá Zdeněk, jehož džíny rychlý pohyb zrovna dvakrát nepodporují 🙂 A ještě míň k tomu přispívám já, když do posledního kolečka vysílám Jardu s tím, že by měl vše v pohodě stihnout. Pak mi dojde, že jsem se seknul o minutu a vyjíždím mu naproti, abych ho mohl hnát do cíle aspoň hlasivkama:

Jak to dopadlo, je vidět zde:

Je to za námi! Výsledek je krásných 535,2 km!!!

Díky všem, kteří se zúčastnili a podporovali. Dali jsme pětikilo a skončili na bedně. Cíl pro příští rok:

550 a útok na druhé místo 🙂

 

Cca 50% týmu po dojetí závodu.

A na závěr ještě obligátní statistika počtu koleček:

 

 

 

 

 

  1. Paprsek
    18.06.2018 na 08:41 | #1

    Koukám, že Milan už si pořídil taky Kickbika místo Kostky. 🙂 Přece jenom je to koloběžka mistrů světa.

  2. Zdeněk
    18.06.2018 na 10:43 | #2

    Taky jsem jako mechanik zafungoval..Chybí tu zmínka,že Mibo měl defekt a musela se řešit výměna kola . .Použil jsem kolo z Michalova stroje,dokonce bez jeho souhlasu,protože byl v tu chvíli na trati:)

  3. Paprsek
    18.06.2018 na 10:56 | #3

    K technice.
    Mibo jednoznačně nejrychlejší koloběžka, větší setrvačnost, seřízená, možná chtěla více ještě nahustit. Záporem, alespoň pro mě, byl úzký úchop. A taky vysoký, chtělo by to snížit představec.
    Kluci od konkurence, co jezdili na Kickbicích, se mě 2x udrželi v závěsu celé kolo.
    Wolfer taky nebyl špatný. Ale o výšce řídítek platí to samé – asi to bylo tím, že vše bylo vypůjčeno.
    Závěr za mě: Mibo na závody super, Wolfer je povedenej, ale pro svoje ježdění – asi ze zvyku – zůstanu u Kickbiku. 🙂

  4. Michal
    18.06.2018 na 11:01 | #4

    V reportu toho určitě chybí víc, klidně dopisujte!
    Navíc některé detaily jsem nechtěl úplně rozmázávat… ale koloběžka už je úspěšně vrácená, tak snad dobrý 😉

  5. Paprsek
    18.06.2018 na 11:04 | #5

    Ještě musím uvést na pravou míru okolnosti mého „pozdního“ nástupu na trať.
    Vstával jsem ve 3,30 hod., ráno mám složitý algoritmus, který musím absolvovat, abych mohl fungovat celý den – něco jako zahájení 1. f4. 🙂
    Nicméně ve 4,25 hod. jsem už vyjížděl na kolobce směr Stromovka a po 10 km jsem měl dojem,že jsem se dostavil v 5,05 hod.! Michal už určitě neviděl na hodinky. 🙂 Je ale pravdou, že jsem těsně před tím, než jsem dorazil do vrcholového tábora, musel močit, protože mi bylo jasné, že pak už mi Michal nedá šanci.
    Stejně jako když jsem do jednoho kola dal vše a on mi řekl, že jsem se zhoršil. Po mé reklamaci připustil, že se mohl seknout o minutu!

  6. Paprsek
    18.06.2018 na 11:36 | #6

    @Michal
    1. Když jsem přišel po 12 hodinách od startu, tak jsem vypadal nejlépe, a ani Michal už neměl tolik energie prudit…příště taky tak, líbilo se mi to.
    2. Když jsem viděl, jak jste zdecimovaný, chtěl jsem všechny porazit v šachu. Podařilo se mi to akorát s Radkem, ostatní byli vytížený. 🙂
    3. Kdybych věděl, že přijde Bula, tak bych vydržel, abych zkompletoval výhry. A byl i na konečném fotu. 🙂
    4. Když jsem poznamenal, že Linda má vypracovaný stehna (zajímal mě sport, který provozuje-jóga?), bylo mi doporučeno, abych tedy už jako šel domů. (Autorem vyhazovu byl – kdo jiný – Michal).

  7. Michal
    18.06.2018 na 15:14 | #7

    @Paprsek
    No, jo… dalo se čekat, že vše skončí mým očerňováním 😮
    Komentář s Lindou si moc nepamatuju, neb proběhl krátce poté, co jsem vylezl rozespalý ze stanu. Ale pravděpodobně jsem si vybavil všechny Paprskovy sexistické narážky na všemožné nebohé šachistky (samozřejmě vždy šetrně v jejich nepřítomnosti), takže jsem raději preventivně zasáhl (rozuměj oglosoval Paprskovy řeči). Přeci jen Paprsek už měl odježděno a Lindu jsme pořád potřebovali 😉

  8. Paprsek
    18.06.2018 na 17:21 | #8

    @Michal
    – Očerňování žádné. Naopak si myslím, že jste to letos vy dva s Romanem udělali. 🙂
    – Co se týče sexistických narážek v jejich nepřítomnosti – s Oázou jsem to ventiloval napřímo, a to jsi šplhal skoro po stropě…a přitom Ivance to moc nevadilo a dávala mi to sežrat…další si nechám do hospody. 🙂

  9. RadekW
    18.06.2018 na 18:07 | #9

    Škoda, že Michal tento ročník nevedl bodovací tabulku jako posledně – tedy body za stavění stanu a vyhrané šachové partie + body za kola, protože to by Paprsek možná ani nevyjel na kolo a jen nás obehrával 😀

  10. Paprsek
    19.06.2018 na 08:04 | #10

    @RadekW
    …no, jo, ke štěstí mi stačí málo…např. porazit Radka, když jsem vystihl jeho slabší chvilku (probděnou noc). 🙂
    PS. Musím být aktivní; vidět a slyšet aspoň tady, když jsem se téměř nepodílel na úspěchu USK.

  11. Paprsek
    19.06.2018 na 08:05 | #11

    Technická – opět jsem se nenašel na žádné fotce, ani ve videu! …a pak že selfíčka jsou k ničemu.

  12. RadekW
    20.06.2018 na 20:36 | #12

    Paprsku, nezdržel si se dostatečně dlouho, aby jsi byl hoden zvěčnění. Pokud příští rok vyhraješ o jednu partii více nebo ujedeš o 101,8km více, tak o tobě klidně natočím dokument.

  13. JardaM
    24.06.2018 na 14:23 | #13

    @Paprsek

    Asi jsi nevypadal až tak dobře.

  14. Paprsek
    24.06.2018 na 20:25 | #14

    @RadekW

    @JardaM

    …nějak stárnu, už nechávám drzosti, nejen od Michala, ale i od mlaďasů bez odezvy. 🙂

  15. Paprsek
    26.06.2018 na 13:28 | #15

    Koloběžkáři! 1. 7. 2018 začíná 1000 miles: http://www.1000miles.cz/startovni-listina-2018.
    Na koloběžce pojede jednoruký Richard Štěpánek. Zkuste si ujet na kolobce 10 km a držet ji jednou rukou – víc nebudu říkat.

  1. Žádné zpětné odkazy