Včera jsme si zablicali ve složení Bula, Otakar, Michal a Paprsek.
Otakar byl za otloukánka. Když hrál Otakar s Bulou, tak jsem neustále zaznamenával, že se Bula válí u šachovnice smíchy, protože se strejde Ota pořád divil, proč prohrává.
S Michalem jsme dokázali párkrát Bulu porazit, odremizovat, ale jinak byl vítěz dvoukolového miniturnaje neustále stejný.
Bulovi chybí znalosti teorie…jinak má cit pro strategii…někdy (asi výjimečně vzhledem k tomu, jak tragicky to bral 🙂 ) selže v propočtu…to by byl materiál (myslím Bulu jako svěřence) pro trenéra!
Ještě pěkná kombinace i s Otakarovým komentářem:
Otakar-Paprsek 0-1
Smrtící střelec
Samozřejmě nepřipouští, že by mohl už stát na prohru s kvalitou méně. Má přece útok.
[fen flip=true]4rrk1/1b4p1/p6p/1pq2P1Q/8/P2B1p2/1PP2N1P/5R1K b – – 0 1[/fen]
Přichází 30.-;Dxf2 zamyslí se, protože vidí šach Ve1+ a povídá, že jsem zapomněl spočítat, že může představit střelce na f1. 31.Vxf2 Ve1+ 32.Sf1. Mat ještě oddalovalo 31.Dg6.
[fen flip=true]5rk1/1b4p1/p6p/1p3P1Q/8/P4p2/1PP2R1P/4rB1K b – – 0 1[/fen]
Následuje 32.-;Vxf1+ 33.Vxf1 f2+ a v tuto chvíli už Otakar řve, že vidí mat a co je ještě horší, že přijde o dámu! Nakonec došlo i na tradiční hlášku: „S takovým salátem jsem zase prohrál!“
[fen flip=true]5rk1/1b4p1/p6p/1p3P1Q/8/P7/1PP2p1P/5R1K w – – 0 1[/fen]
Michal: Dobře, tak se teda pochlubím…:) Bula to pojal strategicky jako Aljechinku, ale bílí pěšci se ukázaly být příliš nebezpeční, po 10. Dxf3 už nejde partii zachránit.
[pgn height=500 autoplayMode=none]
[White „Michal“]
[Black „Bula“]
1. Nc3 Nf6 2. e4 d5 3. e5 d4 4. Nb5 Nfd7 5. e6 Ne5 6. f4 Ng6 7. f5 Ne5 8. Nf3 Nbc6 9. c3 Nxf3+ 10. Qxf3 Bxe6 11. fxe6 fxe6 12. Bc4 Qd7 13. Qh3* [/pgn]
Jinak výsledky zde:
[table “” not found /]
Rozhodl jsem se trochu zasponzorovat Otu, aby se necítil do počtu, ale na druhé místo v rámci lepšího pomocného hodnocení to stačilo.
____________________________________
Michal by mohl přidat kousek ze zahájení s Bulou z partie, ve které ho přejel.
S těmi šachovými figurami jsou samé problémy (v češtině)!
Michale, hlásím, že jsem opravil Tvoje -i na -y ve větě: ….pěšci se ukázaly….
Nyní si myslím, že jsi spadl do skoro stejné pasti jako já s koňmi.
Viz: „Rodiče, lidičky, koně
Přestože podstatná jména kůň a lidičky mají některé pádové tvary jako jména rodu ženského, koncovka přísudku je stejná jako u jmen rodu muž. živ. (-i). Totéž platí pro podstatné jméno rodiče, které má v 1. p. mn. č. koncovku shodnou se jmény mužskými neživotnými: Rodiče byli zdrávi. Naši rodiče nás nikdy nebili. Byli pozváni všichni lidičky z celého okolí. Koně se splašili a divoce se vzpínali.
Označuje-li však podstatné jméno kůň věc neživou, např. věc pouze se koni podobající, je v množném čísle shoda podle rodu muž. neživ.: Tělocvičné koně stály v koutě. Šachové koně chyběly, ostatní figurky ne. Dřevěné koně z kolotoče byly opraveny.“
Pánové nechlubte se jenom svými úspěchy. Ukazujte taky případy, kdy jste prohráli. Z toho se prý správný šachista nejvíce poučí.
@Jarda M
1. Ano, máš pravdu, šachista se poučí. Ale proč by dával zbraň do ruky soupeřům, když nemusí.
2. Zveřejňování POUZE úspěchů je osvědčená a tradiční psychologická metoda, jak působit na okolí (nejen v šachu).
PS. 3. By tě to nebavilo. Např. v té jediné partii, ve které jsem prohrál s Otou, jsem triviálně, jednotahově přehlédl dámu. A Otakar mě ihned odměnil mou hláškou: „Pozornost je součást inteligence.“ 🙂
Přidal jsem fotku, na které není Bula.