Koloběžka

Koutek koloběžkáře VIII.

Paprsek

Dnes jsem se docela naťapal po svých.
Sluníčko svítilo, tak jsem si vzal novou kolobku a vyrazil. Nádherně to jelo, ale po 14 km najednou nějaký divný zvuky. Jsem kousek od mostu v Radotíně. Zastavil jsem a poslouchám u předního kola. Najednou rána. Nic neslyším. Přední plášť se mi napůl svlíkl. Z baráku u cesty vylezl chlap a prý jestli jsem to já, co tam s něčím bouchá. Tak ho uklidňuji, že tedy jenom duše a on že to znělo jako střelba. 🙂
A protože nevozím duši, ani lepení (v tomto případě by mi stejně nepomohlo), vydal jsem se po svých k domovu. Odhadoval jsem to tak na necelý 2 hodiny. Ale protože jsem se cestou zakecal s dvěma koloběžkáři, trvalo mi to skoro tři. Na seznamování defekt dobrý. Principiálně jsem si to došel až k baráku (nevozím ani mobil), abych si příště už tedy vzal náhradní duše. Zatím jsem vždy počítal s tím, že při defektu to dojdu. Dva roky se mi nic nepřihodilo, tak jsem přestal být připravený. 🙁

7 thoughts on “Koutek koloběžkáře VIII.”

  1. Jo já jsem znal jednoho, který má na pomníku nápis „narodil se a zemřel po defektu gumy“ 🙂

  3. ..ad:na seznamovani defekt dobry. .kolobezkarky nejake nejsou?:)

  4. @zdenek
    Zdeňku, schválně, proč hraju šachy v USK? …asi se chci seznámit s krasobruslařkami.
    Zdeňku, proč jezdím na kolobrndě? …asi si chci dát pivo.

  5. Anglicky trener angazoval psychoanalytika a hraci budou trenovat penalty do prazdne brany..to je jak sachovnice bez figurek,kolobezka bez gumy a do toho jeste krasobruslarky a pivo:)

Comments are closed.