USK Praha

Krásně metodicky to předvedl Vasilij Ivančuk v rumunské Bazně Hikaru Nakamurovi i nám divákům.

Ivančukovi se na turnaji dost nedařilo. Krásně vyhrál první partii s Radjabovem a pak už se jen trápil. Dokonce s Karjakinem se mu „povedly“ dvě miniatury, jako bych tam seděl místo něj já 🙂

Ovšem opravdový mistr se předvede právě tehdy, když se mu nedaří.

Hikaru Nakamura dokazuje už dost dlouho výbornou formu a tak právem patří do užší světové špičky. V této partii sice neudělal žádnou zásadní chybu, ale byl pouze jakýmsi trenažérem k metodickému výkonu Vasilije Ivančuka.

Partii si můžete prohlédnout zde když si dole rozbalíte přehrávač. Je to poslední 10. kolo.

Všimněte si, že bílý nezískal nic zvláštního, pouze zdvojil pěšce. Ovšem jeho král stojí smysluplněji pod poteciálně slabými pěšci královského křídla a naopak věže vytvářejí tlak na sloupcích b a c. Další manévrování se pak podobá rozkmitávání kyvadla, kdy hrozby na dámském křídle jsou střídány hrozbami slabým pěšcům křídla královského (f g). Dvojpěšec skutečně nebyl tou správnou slabinou, ale spíš rozhodlo postavení krále a aktivita na dámském křídle. Bílý vyhrál prakticky z ničeho. Zkuste si tu partii přehrát znovu, když už víte, jak dopadla, a hledat nějaké zlepšení za černého. Není to jednoduché. Vasilij Ivančuk mě znovu dokázal něčím překvapit, takhle přece nevyhrává někdo, kdo je totálně z formy. Ivančuk má velmi silné sebevědomí a když se rozhodne, že někoho porazí, tak ho porazí. To ostatně předvedl i nedávno na Capablancově memoriálu zde

Na Kubě se dlouho přetahovali o vítězství Quang Liem Le s Davidem Navarou, ale Davidovi v závěru došly síly a utrpěl dvě porážky. O vítězství tak bylo rozhodnuto. Skoro! Famozním závěrem a vítězstvím „na objednávku“ nad v mimořádné formě hrajícím Vietnamcem v posledním kole se na první místo dotáhl Vasilij Ivančuk.

Jakou úroveň měl nedávný výběr uchazeče o titul mistra světa, když byl zvolen tak nevhodný model zápasů a mezi účastníky chyběli Magnus Carlsen a právě Vasilij Ivančuk (o Hikaru Nakamurovi nemluvím, jeho kariéra přišla poměrně dost pozdě, ale co třeba Sergej Karjakin, Ruslan Ponomarjov, …). Doufám, že Boris Gelfand se vytáhne i na podzim a s Viši Ánandem předvedou krásnou podívanou.