USK Praha

Příspěvek byl 7. 4. aktualizován.
Někdy se stane, že zpozorujete zajímavou vlastnost pozice, ale k jejímu využití by bylo potřeba, aby ji viděl i soupeř, ale neviděl její vtipné zakončení.

Následující tahy se pak podobají námluvám, kdy okolo problému kroužíte, nenápadně podbízíte a jste netrpěliví, jak to dopadne. Základní předpoklad je něco vidět.

Partie Jaroslav Tobiška – Miloš Bříza, 1995:

1. e4 d6 2. d4 Jf6 3. Jc3 g6 4. Sg5 Sg7 5. Dd2 c6

Pan Tobiška byl v té době asi o třídu slabší, což jsme si oba uvědomovali. Zřejmě proto se do mě chtěl pustit agresivně a dokázat si, že do starého železa ještě nepatří.

6. Sd3 e5  důležité, Sd3 je vlastním pěšcem e4 zablokován

7. d5 c5 8. f4 Jbd7 9. Jb5

Silnější bylo zřejmě Sb5, ale i jakýkoli vývinový tah. Už někde tady se rodila myšlenka… Jaká? Jak krýt pěšce d6 v souvislosti s dalším plánem?

{{Chess diagram black| tright
| Tobiška – Bříza
|=
1 |rl|nl| |kl| | | |rl|=
2 |pl|pl| | |ql|pl|pl|pl|=
3 | | | | |bl| | | |=
4 | | |pl|pl| | | | |=
5 | |bl| |pd|pl|pd|nl| |=
6 | |pd|nd| |pd| | | |=
7 |pd|bd|pd| |nd| |pd|pd|=
8 |rd| | |kd|qd|bd| |rd|=
h g f e d c b a
| černý na tahu
}}

Luštitelům ještě prozradím, že následovalo třítahové vábení, po kterém sklapla past a po několika dalších zoufalých tazích se bílý vzdal. Pokud tento článek čtete poprvé POZOR, DÁL NEČTĚTE. Zkuste si napřed vyřešit postup v předchozím diagramu.
Připouštím, že následující finta by na hráče první výkonnostní třídy asi nezabrala, ale jde mi spíš o ten způsob myšlení. Nemyslete si, že hráči s elem 2700 na sebe kavárenské fígle nezkoušejí, ty jejich jsou jen o kousek složitější. Důležité je, že následující líčení pasti černému nijak nekazí pozici, jde jen o vhodné pořadí tahů, které by stejně zahrál v rámci vývinu.

Budu vás ještě chvíli napínat. Partie pokračovala: 9… Db6 hrozí postup c4 10. c4 h6 nechci aby kryl pěšce f4 11. Sh4 Jh5 už to vidíte? Opět se raději zastavte a zkuste chvíli hledat.
{{Chess diagram black| tright
| Tobiška – Bříza
|=
1 |rl|nl| |kl| | | |rl|=
2 |pl|pl| | |ql| |pl|pl|=
3 | | | | |bl| | | |=
4 |bl| |pl|pl| |pl| | |=
5 |nd| | |pd|pl|pd|nl| |=
6 |pd|pd| | |pd| |qd| |=
7 | |bd|pd| |nd| |pd|pd|=
8 |rd| | |kd| |bd| |rd|=
h g f e d c b a
| bílý na tahu
}}
Pokud jste už tah Db6 zahráli s myšlenkou na následující operaci, pak se ode mne nemáte co naučit a pravděpodobně mě porazíte kdykoli se vám zachce. Tah Db6 je krásný právě tím, že je jakýmsi naskočením na skluzavku. Zdá se, že odpověď c4 je vynucena. Následuje h6 a opět se zdá nejvhodnější střelcem ustoupit i když to už pravda není. A po Jh5 se zdá řetězec tahů černého natolik „věrohodný“, že bílý „vidí“ a „nepochybuje“, že dáma na b6 je už chycená a nemá kam utéci. 12. a4! ale přichází šok a6 partie už pokračovala celkem rychle a pan Tobiška nezkrýval úžas. 13. a5 axb5 14. axb6 Vxa1+ 15. Kf2 exf4 16. b4 Sd4+ 17. Kf3 Je5+ 18. Ke2 Sg4+ a bílý vzdal.
Nutno dodat, že bílý měl mnoho možností na zlepšení a černý by se ještě pořádně nadřel. Jen málo smrtelníků však dokáže v okamžiku, kdy chytá soupeři dámu a výhru třímá pevně v hrsti, zcela změnit myšlení a začít hledat nejlepší obranu.
Pokud měla tato partie přinést nějaké poučení, pak tkví právě v té „věrohodnosti“, se kterou si černý odřezával poslední ústupová pole pro dámu a zároveň těmito logickými tahy rozehrával své figury a napadal soupeřova pěšce.