USK Praha

Nepříliš vlídné sobotní počasí zavedlo mé kroky do Dáblic, kde se hrál přebor Prahy v rapid šachu. Ještě ráno jsem se rozhodoval, zda spíš nejít na pohotovost s oteklým zubem, ale volba padla na „menší zlo“ – šachy.

Na startu se sešlo 24 hráčů. Papírově mi patřilo 7. místo, ovšem za dvojicí Fajman (2287), Gregor (2265) bylo startovní pole poměrně vyrovnané.

V prvním kole jsem dostal neznámého pána a černými získal mírně lepší pozici s dvojicí střelců. V tu chvíli mě soupeř požádal, abych si chroupal tatranku na svůj čas, že to ruší. Tatranka zmizela v batohu a spolu s ní i koncentrace bílého… kvalita + pěšec během tří tahů a bod byl v kapse.

Ve druhém kole Picek z Teplárny, kterého jsem si pamatoval z nějaké blicky. V ostré pozici s rozdílnými rošádami jsem obětoval dvě figury za věž, ale přehlédl prakticky matový mezitah, kterému šlo zabránit jen výměnou dam. Naštěstí se mi podařilo zdvojit věže na 7. řadě a udržet remízu. Pro soupeře to byl v turnaji poslední bodový zisk, čímž mi do pomocného hodnocení opravdu moc nepřispěl…

Třetí kolo: David Sviták, mladý kluk z Oázy. Černými získávám slušné šance na protihru:

Jenže místo abych hned rozpochodoval b+c pěšce, natáhl jsem pouze b4 a po Jb1 vložil pofidérní Sb5. Pěšec na a2 byl odebrán později bez šance na útok. Naopak, k útoku se dostal bílý a mě nezbylo než odevzdat pod tlakem materiál a později celý bod.
Partie mě rozladila. Ukázalo se, že dnes na to asi mít nebudu a můžu hrát „jen“ pro radost.

Nehody však potkaly i další hráče. Například Gregor nestačil v prvním kole na Danilova, kterému zrychlené tempo sedělo.

Čtvrté kolo znamenalo oddychový čas. Asi dvanáctiletý kluk chtěl ukázat, že umí tahat rychle. Partie skončila během deseti minut – přibližně ve dvacátém tahu.

Páté kolo přineslo duel s Jindrou Novákem, který mě letos už dvakrát vykostil v blickách – rozhodně neoblíbený soupeř. Protože herní tempo bylo 15 minut + 10 vteřin za tah, trvaly partie různě dlouho (po hodině následoval odhad). Jindra pauzy vyplňoval blickami s Melichem. Jeho rozblicanost měla dvojsečný efekt. Už kolem 20. tahu byl čas nějakých 16 vs. 6 minut v jeho prospěch, jenomže se tak dělo i na úkor kvality hry. Jeho tahům chyběl hlubší obsah, jako by o pozici prakticky nejevil zájem. Stál jsem sice mírně hůř, ale žádný úder nepřišel. Ve vzniklé věžovce jsem se zorientoval lépe a prodral se do popředí startovního pole s 3,5/5.

Šesté kolo: Teď už se dal čekat hodně silný soupeř. Čelo se drželo poměrně vyrovnané. Druhé prkno proti Danilovovi bylo, s přihlédnutím ke všem alternativám, pořád přijatelné. Ale žádnou zvláštní radost mi to nepřineslo, protože na něj mám nepříjemnou vzpomínku, když mě porazil v posledním kole letošních družstev a sebral tak možnost získat kandidátský titul.
V partii (už počtvrté černými) jsem se dobrovolně vzdal dvojice střelců za vytvoření zavřené pozice, kde soupeř dle předpokladů neměl tolik zlobit. Ve střední hře však po přehlédnutém taktickém obratu ztrácím pěšce. Pozice se otevřela a já už jen čekal odkud přijde nájezd do mého tábora plného slabých pěšců. Hra se naštěstí postupně zjednodušila do koncovky V+J , kde měl bílý navíc postouplého pěšce na b6. S posledními desítkami vteřin na hodinách proti soupeřovým pěti minutám nezbývalo než čekat na chybu. Postavení bylo, tuším, následující:

Mělo by to být vyhrané na tisíc způsobů. Jedinou komplikací je černá věž pod pěšcem a král, který má k b-pěšci blíž než jeho bílý kolega. Jenž soupeř tam ne a ne cokoliv najít. Asi patnáct tahů se figury různě přeskupují… Na druhou stranu, hledat obranné tahy stojí čas a v jednu chvíli mi tak na hodinách svítí 0:01. Figury tancují kolem b-pěšce, až se mi podaří zobnout jezdcem pěšáka na f2. Svými pěšci potom postupuji na g5 a f4 a vytvářím matovou hrozbu na h1.Bílý hraje g4 a černý f-pěšec posléze dobíhá až do dámy. Uff… při pohledu na diagram je neuvěřitelné, že bílý něco podobného připustil.

Před posledním kolem se bavím venku s Baranem z Neratovic, který hraje celou dobu na špici: „Doufám, že teď nedostanu Gregora“, povídá.
Mě už je to vcelku jedno, turnaj se vydařil a vše další bude pouze bonus. Přeci jen se mi však o pár minut později usedá snáze proti Fajmanovi, kterého vůbec neznám a přijde mi tak hratelnější, než jeho alternativa v podobě Gregora s bleskově rychlou rukou.
Situace před před sedmým kolem je následující:

1. šach.: Veselský (4,5) – Fajman (5)
2. šach.: Baran (4,5) – Gregor (4)

Další hráči mají maximálně 4 body a nemohou tak do boje o první místo promluvit.
Fajman působí poměrně nervózně a v 5. tahu nabízí remízu. V duchu přemýšlím, zda by mohla remíza stačit aspoň na třetí místo a tím pádem pět stovek, ale bojím se, že na Bucholz bych to projel. Navíc kdy budu mít podobnou příležitost? V zájmu „zajímavosti turnaje“ je nabídka odmítnuta a pokračuje se dál. Po chvíli Gregor poráží Barana a je tak jasné, že pokud partii dovedu do vítězného konce, stanu se přeborníkem…

Ze zahájení mám pěknou pozici, nehraji však nedůrazněji a černému se ji daří zjednodušit. Ale ani on není na výši a umožňuje mi získat nadějnou jezdcovou koncovku, kde hrozím postupem pěšců na obou stranách.
Na hodinách mám zhruba minutu proti dvěma minutám soupeře. Cítím, že v pozici musí něco být, černý je hodně pasivní… Kritický moment přichází v 49. tahu, kdy procházím bez povšimnutí kolem vítězného tahu. Poté už partie spěje nevyhnutelně do remízy.

Konečný výsledek 5/7 a 5. místo bych před turnajem (dokonce ještě i před 6. kolem) určitě bral, ale takhle zůstala mírná pachuť promarněné šance. Vítězství v turnaji by bylo sice náhodné a nezasloužené, ovšem o to cennější 😉 Tak snad příště.

Kompletní výsledky zde