Domů > Různé > Regionální přebor jednotlivců 1997

Regionální přebor jednotlivců 1997

Nevím, jestli si šachista mého formátu může dovolit publikovat své úspěchy. Asi to je zbytečná ješitnost, ale třeba se najde mezi vámi někdo, kdo se nad tímto článkem pobaví.

Píše se rok 1997 a já se spolu s Jirkou Řehákem hlásím do přeboru regionu Ústí nad Orlicí a Svitavy.
Startovní listina řazená podle výkonosti (bohužel tehdejší elolistinu jsem nedohledal, takže uvedená ela jsou v některých případech odvislá od mé chabé paměti):
David Komárek, Polička, 2135
Evžen Plotek, Choceň, 2080
Martin Zeman, Litomyšl, 1984
Magdalena Houšková, Polička, 1954
Jiří Doseděl, Litomyšl, 1950* (nasazovací 1. VT)
Jiří Řehák, Letohrad, 1926
Bronislav Houška, Polička, 1896
Milan Charouz, Polička, 1868
Miloš Bříza, Letohrad, 1782
František Krejsa, Polička, 1765
Jan Kučera, Choceň, 1750* (nasazovací 2. VT)
Leopold Beneš, Svitavy, 1682

K favoritům jsem tedy rozhodně nepatřil. Loni jsem sice remizoval s Plotkem a porazil Charouze, ale dostal výprask od Magdy a jen remízoval s Bróňou. Hrálo se počátkem května v době MS v hokeji.

Hrálo se nejprve odděleně sever / jih. A pak teprve sever proti jihu. V prvním kole jsme měli odehrát doma s Jirkou. Dali jsme remízu, abychom měli oba šance dále. Následující dva dny se hrály v Chocni, aby to bylo z Letohradu i z Litomyšle stejně daleko. Poslední tři dny se hrály v Litomyšli.

2. kolo Martin Zeman – Miloš Bříza

Tahle partie mě zdravě nakopla a předurčila moji pouť celým turnajem. V partii jsem ani teď po letech nenašel výraznou chybu, samozřejmě tu byla řada nebezpečí, o kterých jsem neměl ani ponětí. Přesto hra působí na hráče s elem pod 1800 neobvykle kompaktně a smysluplně. Třeba když si kliknete na tah 15.Sd4 a budete hledat pokračování za černého, jen stěží vás napadne otevřít střed tahem e5. Je to velmi riskantní, vždyť se tím oslabuje pohodlí vlastního krále a zároveň vznikají visící pěšci. Jenže jeden z nich je volný! A navíc se uvolňuje cesta dámě z a5 do centra i na královské křídlo, což působí útočně i obranně zároveň. Nad bílým neustále hrozí útoky po oslabené diagonále a7-g1, kde si koně hledají oporu pro vpád na f2. Nyní naroste i tlak věží spoza pěšců d, e. Soupeř mi samozřejmě velmi pomohl chybou 37.Vd3, čímž odebral věži ústup pod pěšce. Přesto byla závěrečná pozice již technicky vyhraná, byť by to vůbec nebylo jednoduché. Způsob, jakým jsem tehdy porazil soupeře o 200 elo bodů silnějšího, ukazuje, že nastal čas své elo navýšit. K tomu mi pomohla i notná dávka štěstí.

3. kolo Miloš Bříza – Jiří Doseděl

Pozice vyrovnaná, Na MS v hokeji za chvíli nastupují Češi, soupeř neměl elo. Dost důvodů pro rychlou remízu.

4. kolo Miloš Bříza – Evžen Plotek

K této partii je nutný komentář. S Evženem jsme se znali, hráli jsme za jedno družstvo, když jsem hostoval v Chocni. Naše partie byly vždy divoké a málokdy vyhrál ten, kdo měl navrch. V předchozích dvou jsem prohrál a remízoval. Evžen si vždy myslel, že je lepší než já a proto hrál velmi ambiciózně a agresivně. Když jsem v 25. tahu nekorektně obětoval koně, podíval se na mě pohledem: „já vím, že je to jenom kavárna“ a koně sebral. Vůbec se na to nepodíval, přitom měl ještě pár minut do kontroly ve 40. tahu. Já viděl, že ztrácím pěšce c2 a tak jsem se vzhledem k visícím praporkům rozhodl obětovat koně za pár šachů a šanci uvařit soupeře na čas. Bylo to impulzivní rozhodnutí, celou dobu partie by mi bývala stačila remíza. No, co dodat. Snad jen, že podobná situace se ve zbývajících sedmi partiích opakovala ještě třikrát!

5. kolo Jan Kučera – Miloš Bříza

Rychlovka. Bylo odpoledne, byli jsme unavení po obědě. Honzu jsem znal a věřil si na něj. To, že mi tak snadno naběhl na vidle předčasnou rošádou a ztrátou tempa výletem na h6, bylo příliš. Zřejmě to vyšlo z šablonovité představy, že černý musí dělat malou rošádu a bílý pak bude mít také útok.
Shrnuto, naše severní skupina stála takto: Bříza 4, Plotek 3,5, Řehák 3, Zeman 3, Kučera 1, Doseděl 0,5. V Poličce se to zatím srovnalo také zajímavě: Houška 4,5, Komárek 4, Houšková 3,5, Krejsa 2, Charouz 2, Beneš 0. Bylo jasné, že o trůn bude bojovat jen šest lidí, protože Martin Zeman onemocněl a bojovnost se vytratila. Do bojů však přece jen ještě zasáhl, ale o tom až později. Na Bróňu jsem si věřil a tak jsem ho vůbec nebral v úvahu. Soustředil jsem se jen na Davida.

6. kolo Miloš Bříza – Leopold Beneš

Tahle partie je velmi úsměvná. Ukazuje však něco o mé vůli. I s figurou méně hraju ne na remízu, ale na vítězství. Že mi soupeř pomohl řadou hrubých chyb, přičemž bych asi nejvíc vyzdvihl rošádu pod útok, je jiná věc a souvisí spíš s tím štěstím. Bróňa měl výhodný los, nejdříve porazil Doseděla a pak mu bez boje vzdal Zeman. Přesto jsem se po něm vůbec neohlížel. Dostane přece gardu ode mne, od Plotka a možná i od Jirky. Důležité bylo nechat za zády Komárka s Plotkem. Oba hráli výborně, kromě vzájemné remízy vyhrávali a Evžen ještě navíc vlezl do nějaké slavné partie Benešovi a prohrál v miniaturce. Smolně prohrál s Komárkem Jirka. Byl prohranej, pak vyhranej, pak remíza… Už si nepamatuju, kdo ještě obral Davida o tu jednu půlku, jestli pan Doseděl nebo Honza Kučera.

7. kolo Milan Charouz – Miloš Bříza

Své pronásledovatele, tedy Davida a Bróňu tyhle moje partie uváděly do zoufalství. David často obcházel kolem mého stolu a s úsměvem si mnul ruce, když viděl, že zase prohrávám o figuru. A pak zase ztuhnul, když jsem nakonec vyhrál.
Psychologicky bylo správné se rozhodnout pro oběť figury v pozici strategicky prohrané někde po 18. tahu. Soupeř si však mohl figuru odebrat a přitom střed nechat zavřený. To byla zásadní poziční chyba. Za figuru jsem tak získal hru a volného pěšce f3. Matovému obrazci v závěru se ještě dalo bránit po 34. Va1. Pak bychom se asi museli oba smířit s remízou. To ovšem nebylo možné v hlavě ani jednoho z nás a proto zákonitě muselo nastat 34.Je4 s tím nádherným matem.

8. kolo Miloš Bříza – František Krejsa

A tahle byla taky prohraná… Už toho štěstí bylo moc. Byl jsem opilý úspěchem a tak jsem odpoledne s Davidem prohrál skoro bez boje. A na čele se to vyrovnalo, David měl stejně jako já, Evžen o půl bodu méně. Mě zbývali sourozenci Houškovi a na Magdu do posledního kola jsem si vůbec nevěřil. Doma jsem si dobře spočítal všechny varianty sonnenbornu a byl jsem z té trojice první, vůči Davidovi jen těsně. Musel jsem tedy poslední hrací den uhrát stejně bodů jako David a jen o půl bodu méně než Evžen.

9. kolo David Komárek – Miloš Bříza

Takříkajíc bez boje a odporu.

10. kolo Bronislav Houška – Miloš Bříza

Tentokrát se mi povedla partie „z jednoho kusu“. Od začátku jsem si věřil, správně jsem se rozhodl přejít do střelcové koncovky (i když se dalo hrát i na „blbého koně“, který neměl moc příležitostí se z b6 zapojit do hry). Partie trvala dlouho a zatímco jsem šel v Litomyšli na oběd David s Bróňou hledali výhru nebo aspoň remízu. David hodně chtěl turnaj vyhrát, měli jsme tak pořád stejně bodů. On hrál v posledním kole černými proti Martinovi Zemanovi, který se dal trochu do kupy po nemoci, já bílými s Magdou. Oba jsme to měli těžké. Evžen číhal půl bodu zpět.
Martin mi však odvedl dobrou práci, když talovsky obětoval v zahájení koně za králův kryt a pak místo snahy matovat obětoval ještě věž za věčný šach. Za hodinu tak bylo po partii a já si šel ještě jednou důkladně přepočítat sonnenborn a nabídl remízu Magdě. Naštěstí přijala 🙂

11. kolo Miloš Bříza – Magdaléna Houšková

A tak jsem slavně vyhrál „region“ (něco mezi okresem a krajem) a postoupil na Mistrovství Čech. Zbývá dodat, že se stejným počtem bodů skončili druhý David Komárek a třetí Evžen Plotek, čtvrtý pak s odstupem Jirka Řehák.

  1. Honza
    28.12.2010 na 13:34 | #1

    „Nevím, jestli si šachista mého formátu může dovolit publikovat své úspěchy. Asi to je zbytečná ješitnost, ale třeba se najde mezi vámi někdo, kdo se nad tímto článkem pobaví

    Miloši mně se to líbilo, já jsem si to rád přehrál…….

  2. 27.01.2016 na 17:48 | #2

    Jsem autorovým soupeřem z první uváděné partie. Zaprvé, chci upřesnit, že soupeřem v následující partii nebyl Jirka Doseděl (známý hráč Lípy a Litomyšle), ale starší, už zemřelý Bohuslav Doseděl, celkem už zapomenutý, ale zajímavý hráč, který si tehdy čerstvě uhrál 1. VT v litomyšlském oddíláku. Zadruhé, co se týká mého výkonu, tak jsem tehdy měl „blbé období“. Hra mi moc nešla a ani mě to nebavilo. Přehlížel jsem jednotahové triky, ze zahájení jsem obvykle nic nevytěžil, a taky jsem se dostával pravidelně do časovek, takže v krizových situacích jsem tam musel něco rychle plácnout, což soupeři obvykle potrestali. Zatřetí, v partii s Břízou jsem byl znechucený už od začátku, když jsem si nechal odpárat pe4 při nataženém f4 a musel jsem furt hlídat slabou diagonálu, a potom jsem v blížící se časovce ve složité pozici neměl tu sebedůvěru. Mohl jsem zkusit třeba 19. Je5!? nebo hrát 25. Sc4, např. 25. … Jd2 26. Jg5 Jxc4 27. Vxc4 asi s vyrovnáním. 33. De2, 37. Vd3 a 39. Dg4 byly chyby v časovce, ale už v těžké pozici. No a za čtvrté, je neuvěřitelné, co Břízovi prošlo. Třeba Plotek mohl zahrát 14. … Dg3 a bylo nejspíš vymalováno, Charouz mohl sebrat 27. Sxf5 a vyhrát po g-sloupci, Beneš, sice slabý, ale s čistou figurou víc (+ Břízův král holý bez rochády), a Houška – pro něj netypicky – zpackal koncovku. Jenže – přesně tak to chodí, někdy se neuvěřitelně daří a jindy se vůbec nedaří. Takže Bříza z každé situace zavěsil a já na co jsem sáhl, to se pos..lo.

  3. 27.01.2016 na 18:34 | #3

    @Martin Zeman
    Zpět. Charouz – Bříza: nevidím pika na g3, takže 27. Sxf5 nic nedává. Nicméně nechápu, proč Charouz tahal pěšákama před králem, když mohl krásně hrát po c-sloupci.

  4. Miloš
    29.01.2016 na 09:18 | #4

    Děkuji za reakci Martine.
    Když si to člověk takhle s odstupem přehrává, tak vypadají hráči jako pitomci a autor jako kardinální pitomec. Ale zkus přijmout ten psychologickej faktor.

    Evžena jsem měl moc rád, je škoda, že umřel tak brzo. Byl to kamarádskej člověk. Sám sebe dost nadhodnocoval (šachově) a v turnaji měl respekt jen před Davidem. Kdyby mým šachovým uměním tolik nepohrdal, určitě by našel nějakou výhru – třeba tu co popisuješ, daleko dřív. Ale on to hrál od boku „tebe porazím levou rukou“.

    Charouz se mě bál, pak měl najednou figuru navíc a neuměl to dopočítat. A dál už si s tím nevěděl rady.

    Krejsa prostě přehlédl.

    Nevím, jestli byl Bróňa takový znalec koncovek už v roce 1997. Myslím, že tu hrálo rozhodující roli to, že já to hrál celou dobu na výhru, kdežto on hledal jen remízu.

  1. Žádné zpětné odkazy