USK Praha

Vypadalo to prohraně…nakonec plichta…ale měli jsme vyhrát!

Z posledních třech zbývajících soupeřů nás dneska čekal jednoznačně nejsilnější soupeř, alespoň tedy papírově. Mohli jsme alespoň doufat v nenastoupení „Klausovců“. Počítal jsem s Danielem Rousem jakožto svým soupeřem na šestém prkně. Soupeř nás ale překvapil a neponechal nic náhodě.
Sešli se v poměrně silné sestavě a my si tak mohli alespoň užít oba Klause. 😉

Pojďme se nejprve podívat kdo s kým a proti komu:

1. Cantier Jean-Francoi (2068) – Veselý Petr (1951)
2. Klaus Václav (1947) – Strahl Jiří (1926)
3. Klaus Jan (1936) – Dvořák Bohumil (1757)
4. Vozábal Petr (1935) – Košař Milan (1763)
5. Přibylová Růžena (1895) – Kvasnička Ladislav (1777)
6. Špaček Michal (2014) – Dvořák Aleš (1708)
7. Prachař Josef (1887) – Šíša Zvonimír (1767)
8. Rous Daniel (1761) – Veselý Roman (1758)

A jak to tedy všechno začalo?
Po nějakých prvních koukatelných okamžicích se mi to rýsovalo takto:
Petr teprve začal,
Jirka byl o něco aktivnější,
Táta byl na prohru (o dva pěchy méně 🙁 )
Milanova pozice se mi líbila více, ale zatím se nic nedělo.
Kvasňa měl s paní Přibylovou jistě zajímavé šachové chvíle. Došlo tam zřejmě k oběti figury ze strany soupeřky a Láďa tak měl o lehkou figuru více, ale o tři pěchy méně. Spíše to vypadalo nadějněji pro paní Přibylovou, ale vše bylo v počátku, stát se mohlo cokoliv.
Já jsem se držel zuby nehty. Nebylo to špatné, ale dobré také ne…
Šíša…soupeř lehce tlačil, ale zatím asi plichta.
Roman měl morální povinnost vyhrát ;-). Proti mladému Rousovi to ale chce opatrně a nepodcenit ;-).
Romanova pozice se mi zdála o něco lepší, ale zatím stejně plichta.
Pokud bych sečetl první dojmy, pak to vlastně plus mínus na tu plichtu vypadalo…

Po čase se to vykrystalizovalo trochu jinak a jak to nakonec dopadlo?

Mezi prvními dohrál Petr. Soupeř mu nabídl dámu, ale i tak to měl Petr prý vyhrané (já bohužel moc neviděl).
Petr hraje výborně a elově silnější soupeře řeže hlava nehlava. Nutno také podotknout, že ve druhé půlce soutěže nás Petr též zachraňuje co se účasti týká.Máme nedostatek lidí a nebýt jeho, tak jsme nejspíše už dvakrát hráli jen v sedmi.
Vedeme 1:0.

Zvóňa se dostal pod tlak a matové hrozby, nakonec podlehl. Soupeř byl silnější a šel neúnavně za svým cílem a slavil úspěch.
1:1

Košařova pozice se mi líbila čím dál tím více. Materiál byl sice dlouho stejný, ale Milanovy figurky se mi zdály aktivnější a sehranější. Osobně jsem věřil v jeho vítězství. Konec jeho partie jsem už neměl čas sledovat, ale prý získal věž! Žádné překvapení, z jeho hry to zkrátka vypadalo na nějaký takovýto zisk. Bohužel prohrál. Na čas. Ajaj… Škoda, tady jsme to měli proměnit.
1:2

Roman poráží Dana. Také na čas. Dan spadl. Celou dobu jsem Romana viděl jako lepšího. Nicméně klidně s možnou remízou. Konec partie jsem už nesledoval, ale čas se také počítá. Tím lépe, když to nezvládne soupeř.
Vyrovnáno 2:2.

Vypadá to nadějně, papírově jsme to měli těžké.
K očekávanému výsledku se ale posouváme posléze.

Láďa prohrává. Nevím, jak moc to tam zvoral, ale trochu jsem tušil, že paní Přibylová bude hodně nepříjemný oříšek. Tři pěšce navíc, byť o střelce méně… Láďa se snažil útočit, hrát aktivně, ale soupeřka vše ubránila a svou pozici nenechala náhodě. Nevím, kde udělal Láďa chybu, ale najednou vidím, že má napadené dvě lehké figury zároveň. Sice se mu podařilo získat pěšce, ale po vyrovnání figurového materiálu se to tam těmi bílými pěšci hemžilo už nějak moc. Konec jsem také neměl čas sledovat, ale on to Kvasňa dyžtak upřesní/opraví.
2:3

Prohrává i Bohouš.
Ten tedy vypadal na prohru už hodně dlouho, o dva pěšce méně. Sice nestejnopolní střelci, ale k tomu ještě věž a dáma a kdesi cosi, zkrátka šance mizivé. Ke konci jeho partie to ale tak špatně nevypadalo. Náskok soupeře stáhnul na jednoho pěšce, což při nestejnopolných střelcích dávalo velikou naději na uplichtění.
Konec jsem opět neviděl, ale dle Jirky tam táta prostě udělal chybu. Šlo to prý udržet. Ale nezadařilo se, nevadí. Klaus mladší vyhrává.

2:4
To už moc dobře nevypadalo.
Zbýval Jirka a já. Já jsem byl upřímně prohranej. Jirkovi jsem věřil, že vyhraje, i když malá šance na plichtu tam též ještě byla.

Jirkova partie se mi od začátku líbila. Úplně jsem ho v ní poznával. Typické přesunutí všeho co mělo podstavec a rychlejší nohy, než obyčejný pěšák na královské křídlo proti králi soupeře. Soupeř se o totéž snažil na druhém křídle, kde měl Jirka krále. Ze soupeřovy strany to bylo ale takové nemastné neslané, anebo minimálně pomalé. Jirka měl věže na g a h sloupci, dopředu postouplé pěchy f,g,h, jezdce a dámu připravenou trhat. Konec jsem opět už neměl čas sledovat, ale Jirka někde vybojoval kvalitu a nakonec to šlo do koncovky věž a jezdec proti dvoum věžím + nějací pěšci na obou stranách. Jak jsem už napsal, věřil jsem Jirkovi ve vítězství, ale na druhou stranu ani plichta by mě nepřekvapila. Občas prosadit kvalitu v takové pozici také není úplně jednoznačné. Jirka ale přijel přece vyhrát! Klaus starší poražen.
3:4

Na závěr jsem si nechal sebe. Ne snad z nějakého tajemného důvodu, ale jednoduše proto, že jsem dohrával jako poslední. Po dlouhé době a za béčko snad úplně poprvé letos na mě vyšly bílé. Přiznám se, že na ty černé jsem si už tolik zvykl, že jsem se s bílými cítil lehce nesvůj. Soupeř navíc na mě hrál „moje“ zahájení ;-). Nebudu to tady veřejně více prozrazovat, ale kdo mě znáte, tušíte…
Krom toho respekt z dvojlitru u mě také hrál svou roli. Hrál jsem v klidu zahájení, moc jsem se nikam necpal, ale úplně pasivní jsem také nebyl. Otovi by se to hrálo jedna báseň. Vyměnili se střelci a zůstali jen jezdci a dáma a pravda, také věže. Držel jsem se dlouho, pak jsem ale provedl na lehce slabšího krále jakože pokus o útok, který samosebou nebyl reálnou hrozbou a partie byla jasná – ztrácel jsem materiál a hru.
Právě v té době, kdy už jsme zbývali jen s Jirkou za stavu 2:4 jsem si nedělal žádné iluze o výsledku…

Jirka měl sice kvalitu navíc, ale já měl kvalitu namíň a další ztráta materiálu byla na cestě. Dokonce jsem tam viděl i varianty se ztrátou dámy, kterou jsem si nechal né úplně vhodně zavřít. Soupeř se ale naštěstí zalekl takové převahy a zvolil zřejmě nějaký nevhodný plán. Měl jsem tam ještě poslední trapný protiútok, který jsem měl v záloze, ale bylo mi jasné, že to soupeř vidí.
Naštěstí se ukázalo, že to tak úplně pan Špaček neviděl, anebo si zkrátka nevybral svůj den. Pomohl mi nejen získat kvalitu zpět a zachránit se před další ztrátou materiálu, ale ještě k tomu se partie dostala do koncovky čtyř pěšců na obou stranách, kdy soupeř měl věž, zatímco já dva jezdce. To už se hrálo samo.
Obrovské štěstí a bodík byl tu!
4:4
Plichta!!!
Hurrrááááá !!!

No, i když…Košař byl vyhraný a Bohouš plichta…
jj, kdyby…

Díky všem, co přišli,
Dobrou s kobrou,
Al.