USK Praha

Jedeme na DDM, sestavu nemáme špatnou. Jediné obavy mám tradičně z Mojmíra, dorazí? A včas?

Nedorazil! Jsem v práci a tak jsem si dal za úkol ho telefonicky ohlídat. Volám mu v 17.15 – telefon nebere. Píšu mu tedy zprávu. Záhy odpovídá „o chvíli později budu“. Předávám informace Jardovi, jež obavy sdílí se mnou. V 19.16 přichází omluvná SMS, že se mu udělalo špatně a že to otáčí a jede domů.
1 – 0

Dále už to nechám na Jardovi…

Nepamatuji si přesně pořadí jak kdo dohrál, ale především pro dramatický efekt se o to pokusím. Zároveň report nebude tak dokonalý jako obvykle, protože jsem se rozhodl soustředit na svojí partii.
Jako první vyhrává Pepa Šilhavý a následně se k němu připojuje Bohouš.

1 – 2

Ivan vyrazil zjišťovat jak to vypadá a po nějaké době to dali se soupeřem za remízu. Vzhledem k tomu, že Milan stál velmi dobře a já taky, tak souhlasím.
1,5 – 2,5

Nechal jsem si sebrat věž a vyhraná pozice se začala rychle hroutit navzdory tomu, že se z toho vyklubala „pouze“ ztráta střelce. Vzhledem k tomu, že mi soupeř už dříve mohl sebrat nekrytého koně, jsem si to asi zasloužil.
Vedle sedící Aleš se přesouvá do koncovky, kde získává věž, takže hraje s dámou a věží proti dámě. Teď jenom vyhrát.Okolo kontroly vyhrává Jarda a Milan, takže KONEČNĚ VÍTĚZÍME.
1,5 – 4,5

Můj soupeř se očividně trápí, vzdechá, mumlá si „To je něco“ a podobně. Nakonec mě ale přetlačí a já mohu přidat další partii do nekonečné série „Jak se to nemá dělat.“
2,5 – 4,5

Po chvíli naštěstí Alešův soupeř prohranou pozici vzdává, takže můžeme jít do hospody. Bohužel chvíli předtím nám utekl Bohouš, Ivan a Jarda, tak jdeme pouze s Alešem.
2,5 – 5,5

Když jsme došli k nejbližší hospodě, tak nás zastavila jistá Lucka, která nám nabízela celou tašku kradených Milek za desetikorunu za kus. Když jsme odmítli a neměli jsme ani zapalovač, dala nám jí zdarma. Vzhledem k tomu, že hospoda byla kvůli dechovce celá rezervovaná, vydali jsme se spolu s Luckou na dlouhou jízdu do centra. Dozvěděli jsme se toho od ní mnoho i když jsme mnoha věcem nerozuměli. Byla nadšená, že Aleš je jmenovec jejího strejdy, já jsem taky něčí jmenovec a navíc udala v tramvaji ještě jednu čokoládu, takže se rozhodně jednalo o úspěšný výlet. U Národního divadla jsme se rozloučili a vyrazili do hospody. Tam mi bylo vysvětleno, že jsem ve své partii stál na výhru.
Na postup už to asi nevypadá, ale konečně jsme získali nějaké body, tak doufám, že druhá polovina sezóny bude úspěšnější než první.