Jak jsem řídil koloběžku XVI.
Šachisti to mydlí o sto šest, ale ani my koloběžci nezahálíme.
Dva velmi horké víkendy. To byla příležitost.
První sobotu jsem měl v plánu sám Karlštejn, ale v Dobřichovicích jsem to otočil a zbytek dne jsem se už jenom chladil.
Roman ohlásil skvělou koloběžku z Babiččina údolí.
Ve čtvrtek se ke mně přidal Michal a pohodově jsme si zajeli i přes původní cíl Vrané, jenom Jarov.
Za prvé mě sepsul, že mám moc pravidel k jízdě na kolobrndě. Je třeba si nejdříve natlouct kokos a pak nejsou potřeba žádná pravidla.
A za druhé stále by jenom závodil a nedal pokoj, dokud jsme si nevyměnili koloběžky, aby udělal závěr, že nejsem rychlejší, že mám jenom rychlejší koloběžku.
V sobotu jsem dal Jílové-Radlík. Bohužel ještě za tepla, takže nahoře jsem byl uvařenej. Preventivně jsem udělal dole v Okrouhlu pauzu a dvě nealka. A na závěr mi ta půl hodina chyběla a v Podolí jsem lehce zmoknul….ale tím jsem se definitivně pro léto už rozjel a jak říká Otakar: „Cítím formu!“
V Babičině údolí se ke mě na dva dny připojil kamarád – výborný masér a byl z koloběžky nadšen – koupí si svou a začne trénovat. Tak je možné, že příští ročník 24 Le Stromovka budeme mít ve stáji vlastního maséra! 😉
Jsem se byl taky minulý týden projet s jedním týpkem. Vrazil mi tu horší koloběžku a pořád měl tendenci mi něco za(při)kazovat. Měli jsme jet do Vraného, ale kousek za Zbraslaví chybělo na cyklostezce pár metrů asfaltu, takže se jelo zpátky. Cestou zpět se mě furt snažil předjet a je pravda, že jel výrazně rychleji než třeba Paprsek na koloběžkovém maratonu. Tak jsem mu tu rychlejší koloběžku pro jistotu sebral a byl klid…
Soukmenovci, sehnal jsem dalšího spolubojovníka pro 24 hod. Nejprve jsem při revizi narazil na koloběžku Kostka a majitel vynášel koloběh do nebes, což rozhodlo o mém nákupu kolobrndy. No při další návštěvě u něj jsem ještě naťuknul šachy a ejhle! Z majitele se vyklubal šachista z Pragovky, kamarád Milana P.. Na spojení šachů s koloběžkou reagoval velmi pozitivně.