USK Praha

O vítězi rozhodl až finálový rozstřel…

Začátku turnaje předcházely komplikace s místností, protože na příchodu se ukázalo, že celá hotelová část je zamčená. Naštěstí se mi podařilo odchytit na recepci chlapíka ze strojovny, který mi ochotně vydal klíče od klubovny. Při čekání na ostatní dole u vchodu se ze zamčené, ztemnělé hotelové části znenadání zjevila postava, která se jala bušit na sklo. Z „ducha“ se vzápětí vyklubal Jarda, jenž dorazil jako první. A protože bylo v tu chvíli na recepci otevřeno, prošel, nic zlého netuše, nahoru, aby tam na nás počkal… Potvrdilo se tak staré známé pořekadlo: „Spěchej pomalu!“ Naštěstí (jak se mělo záhy ukázat) se tento drobný incident nijak neprojevil na Jardově šachové formě.

Na startu se nakonec seřadilo 8 borců. Kromě domácích přišli i dva „přespolní“: Mlejnek a Smižanský. Na místě jsme domluvili systém „každý s každým“ a herní tempo 10/5, které mi přijde na samé hranici únosnosti, máme-li ještě turnaj nazývat rapidem. Nicméně, někteří se snažili prosadit ještě další omezení času partii. Jmenovat snad není třeba 🙂

Startovní pole se protrhalo už od úvodních kol, kdy ztráceli někteří favorité. Asi nepřekvapí, že já porazil Otu a Ota Jirku, ale k tomu Ota zaváhal s Víťou, čímž ztratil další půlku. Jirka stejným způsobem škobrtnul s Jardou a to měl ještě štěstí, že Jarda přijal nabídku remízy, namísto aby dal třítahový mat, který v tu chvíli ani jeden z hráčů neviděl.

Po čtyřech kolech se tak zdálo, že už mi obhajoba nemůže uniknout: 4/4 ve srovnání s bodovým ziskem 2,5/4 tria Strahl, Macháček, Smižanský, dávalo poklidné vedení. Z prohry s Jirkou v 5. kole jsem si tak moc nedělal, protože stále bylo vše v mých rukou. V 6.kole ani jeden z nás nezaváhal, takže do závěrečného finiše se drželi s půlbodovým odstupem Jirka s Otou.

Mě čekala partie s Víťou. V duchu jsem si připomněl loňský turnaj a naši neuvěřitelnou partii, kdy mi Víťa vzal dámu, a přesto zůstal bez (půl)bodu.
Partie začala následovně 1.f4 Jc6 2.e3 d6 3. Sb5 e5?! (Dvojice střelců mi přišla jako dostatečná kompenzace za dvojpěšce. Jirka to pak v hospodě kritizoval, ale Rybka potvrzuje, že šlo o správné rozhodnutí.) 4.Sxc6 bxc6 5.fxe5 dxe5 6. Dh5 Sd6 7. Jf3 Jf6 8. Dg5 e4 9.Je5

Nyní jsem se zalekl bílého jezdce, zahrál 9… Sxe5? a zbytek partie trpěl v horší pozici. Přitom černý stál jasně lépe. Kontrolní otázka: Co měl černý zahrát? První správná odpověď, doložená variantou, získává právo účasti v příštím ročníku Vánočního turnaje 😉

Naše partie se dohrávala jako poslední. Asi dvacet tahů jsem stál jasně na prohru a trpěl jak zvíře. Jenom Víťa mi ne a ne zasadit rozhodující úder. S posledními pár vteřinami na hodinách jsme dospěli do této koncovky:

Víťa nabídl remízu, kterou nezbylo než vzít. Chvíli jsem mu tvrdil, že to měl vyhrát odběrem a-pěšce, což však nejde, protože bílý král zůstane zavřený na a-sloupci.

Cílovou pásku tak protnuli tři hráči se stejným bodovým ziskem. Ke slovu přišlo pomocné hodnocení:

Vzhledem ke shodnému SB padlo rozhodnutí uspořádat finálový duel na dvě partie. Zde se ukázalo, že Ota není zápasový hráč, navíc si evidentně spletl herní tempo a obě partie doslova odblical.

Finále:
Veselský-Macháček 2-0