USK Praha

Banka nás převálcovala. Hrála samá Béčka…

Tentokráte se nezadařilo, popravdě dle očekávání.
Vše ale začalo ještě dříve, než jsme si se soupeři podali ruce a černý zmáčkl bílému hodiny…
A to konkrétně o x desítek hodin před tím.

Nebylo totiž z čeho brát, nebyli lidi.
Tentokráte jsem obvolal kdekoho, pomohla i naše hostující jednička Petr, ale i tak to chvíli vypadalo, že budeme jen v pěti. Takovýhle nedostatek lidí nepamatuji za celou dobu, co jsem v USK.
Holt se to sešlo, někdo omarodil, někdo byl mimo Prahu, někdo mimo ČR a někdo byl zkrátka jen mimo.

Fima je papírově i tak výrazně silnější soupeř, ale touto docházkou jsme si náš výsledek celkem slušně „pojistili“ 😉
Nakonec jsme se sešli v šesti, díky Košařovi, který právě bacil bacila, byl to ten samý bacil, co ho před týdnem bacil. A jak se hrálo? Hmmmm…

Na první hrál Petr a pěkně si zahrál. Na druhé hrál Jirka. Snad si také pěkně zahrál, ale soupeře přehrát nedovedl. Na čtvrté šachovnici bojoval Košař a partie se mu vcelku povedla. Na páté bojoval Aleš a na šesté Lukáš. Ti dva hráli v určitém ohledu docela podobné šachy, mohli od sebe okoukávat zajímavé taktiky, především jak dosáhnout příjemně horší pozice, jak dopomoci soupeři k vítězství anebo kapitolku o pejskovi a kočičce, aneb jak zajistit na šachovnici klid a pořádek, aby se soupeř vlastní prohry báti nemusel…
Zajímavá kapitolka pak byl Zdenda, který hrál osamocen na sedmém prkně (tedy, ještě tam byl soupeř).

Chvílu se hrálo…
K úvodnímu bonusu dvou záchodových prkýnek jsme získali jeden bod, o který se postaral pěknou pastičkou právě Zdeněk. Zdenda je zkrátka ve skvělé formě. Soupeř sice udělal školáckou chybu, kdy si nevšiml odtahu a následné ztráty lehké figury, čímž nám to velmi usnadnil, ale je vám snad všem jasné, že právě Kudrnova pohoda a chuť vyhrát byla zárukou tohoto příjemného výsledku.

Já jsem se zatím držel, celkem pod tlakem, ale ještě to šlo. Lukáš už se mi jevil jako prohraný. O pěcha méně, ale hlavně dosti špatná pozice, kde se nedalo snad ani nic najít, ani ta pověstná jehla v kupce sena, zatímco soupeř aktivizoval jednu figurku za druhou.

Milan měl jako jeden z mála z nás normální partii, vyrovnanou a možná i o trošililililinečko lepší.
Jirka pomalu ztrácel. A to možná ještě ani netušil, že zanedlouho bude nucen ztratit i kvalitu.
Na první bojoval Petr. Přišel o něco později, tak měl soupeř více času. Postupem času ale Petr začal stahovat kapku času po kapce času, až se na soupeře k samému závěru celkem i dotáhl, ale nepředbíhejme.
Chvíli se totiž hrálo, ale netrvalo to tak hrozně moc zase.
Po kapce času se vyrojilo několik výsledků:
Košař plichtí, Lukáš prohrává, Jirka téže. (Já skoro taky, ale ještě se držím a melu z posledního)
Nakonec tedy zbývají dvě brzdy (Petr, Aleš). U mě se to nakonec po chvíli pěkně vykrystalizuje a pár tahů před matem vzdávám.
Pak už zbývá jen Petr, zatímco Jirka se Zdendou jdou zahřívat židle do hospody, já s Lukášem zůstáváme a fandíme. Ještě nebyl výsledek jasný, byla to pěkná poziční přetahovaná, hra bez těžkých figur.
Bylo na co se dívat a co se učit. Jen se to krapet protáhlo, první časová kontrola proběhla 6 sekund před spadnutím „praporku“ a pak se hrálo dál. Dorazili i „opilci“ z nedaleké hospody. Už je nebavilo na nás čekat a stejně měli dost (…), takže se přišli podívat a také fandit.
Nakonec Petr s horším časem i pozicí ztrácí pozici aby pak mohl spadnout, zatímco soupeři zbývá ještě něco přes minutu.
Třeba to Petr sem hodí, určitě by to bylo poučné pro mnohé z nás.

Mňo,
moc trofejí jsme si domu nepřivezli, jedno vítězství a jedna plichta, jinak samí sněhuláci. No, inu, proč ne, když už je nakonec ta zima, že ano…
Ale příště to doufám už bude vypadat jinak, hlavně ta docházka ;-ú