USK Praha

Tak já teda něco napíšu, i když konečný výsledek neznám.

Prvních patnáct minut zápasu vypadalo příznivě. Tři hráči soupeře (první, šestá a sedmá šachovnice) někde bloudili a tak jsme mohli doufat, že nějaké to + ve výsledcích zůstane, nebo že budou mít tito hráči aspoň velkou časovou ztrátu. Tyto naděje se však rozplynuly.

Velmi rychle se dohodl na remíze Milan a to v situaci, kdy mohl získat pěšce. Prý měl respekt ze soupeřova ela.
Pak prohrál Roman, to mě velmi zaskočilo při jeho současné formě.
Ilkin hrál výborně – vyhrál. Potřebuje získat jistotu. Připadá mi, že se zlepšuje.
Ládík ztratil věž a prohrál.
Alešovi se podařilo ve vyrovnané pozici získat pěšce, na víc než remízu to však nestačilo.
Já jsem prohrál. Soupeř se tentokrát nenechal ošálit mou fabulací.
Za stavu 2 : 4 se již blížila prohra Jirky S.
Jirka Ř stál o malý kousek lépe.
Tak asi 2,5 : 5,5.

Aleš: Nakonec 3 : 5
Jirka Řehák to nakonec vyhrál! 🙂

Já bych se měl asi kapitánovi a týmu omluvit za svůj výkon. V noci se mi to rozleželo v hlavě, že se až stydím. Oba Jirkové měli pravdu, že oběť kvality byla předčasná. Pravdu má také Réti, když říká, že člověk se má držet koncepce, se kterou byl systém vybudován. A když jsem tedy hrál Orangutána, měl jsem se snažit o prostorovou převahu na dámském křídle a o pevné centrum a ne v pátém tahu natahovat h2-h4-h5. Chtěl jsem soupeře trochu vyděsit, když si připravoval malou rošádu. Oběť kvality se mi zdála opodstatněná odkrytím černého krále, ale ukázalo se, že to nebylo dostatečné.